Dědická mediace

Mediace je neformální jednání za účasti stran sporu a osoby mediátora. Na začátku mediace mediátor vysvětlí stranám postup, jak bude mediace probíhat, dohodnou se pravidla komunikace a dále mediátor strany informuje o své roli a postavení v mediaci. Mediátor je nezávislý a nestranný a zajistí oběma stranám sporu stejné možnosti zapojení se do mediace. Strany sporu postupně sdělují mediátorovi svoje stanoviska a potřebné informace, hledají se možnosti „styčných ploch“ a uvolňují se „třecí plochy“. Mediace postupně směřuje k dohodě, ověřuje se, zda je v ní vše podstatné a důležité, a zda oběma stranám takto vyhovuje.

Mediátor je dále povinen před zahájením mediace informovat strany sporu o účelu a zásadách mediace, o účincích smlouvy o provedení mediace a mediační dohody, o možnosti mediaci kdykoliv ukončit, o odměně mediátora za provedenou mediaci a o nákladech mediace. Mediátor je povinen strany konfliktu výslovně poučit o tom, že zahájením mediace není dotčeno právo stran konfliktu domáhat se ochrany svých práv a oprávněných zájmů soudní cestou a že za obsah mediační dohody jsou odpovědné pouze strany konfliktu.

Mediace zpravidla trvá 3 hodiny, aby strany měly dostatek času pro sdělení všech podstatných a nezbytných informací a pro nalézání řešení a vytváření mediační dohody. Delší trvání mediace se zpravidla nedoporučuje, neboť soustředěnost postupně klesá a obtížněji se hledají cesty k řešení. V případě dlouhotrvajících (letitých) sporů však bývá potřeba takových mediací více, protože orientace v takových sporech je obtížnější s ohledem na větší množství informací a mnohdy nepřehlednost sporu.

Konflikty jsou přirozenou a neoddělitelnou součástí našeho života, a pokud je takto přijmeme, mohou nám zprostředkovat nové zkušenosti a přinést impulz ke změně směrem ke spolupráci a respektu. Víte, že právě světové konflikty a revoluce nám přinesly např. demokracii, svobodu, ale i např. 8-hodinovou pracovní dobu a zvýšení bezpečnosti práce?

Každý z nás vnímá svět svýma očima, z úhlu svých prožitých zkušeností, výchovy a nastavení, hodnot a potřeb. Navíc jsme zatíženi navyklými způsoby svého chování a řešeními konfliktů, očekáváními, představami a životními hodnotami. Do jednání vstupujeme také s určitými zájmy a potřebami, které druhá strana nemusí znát. Ještě můžeme přidat nepřesné, chybně vyložené nebo nedostatečné formulace a odlišnosti ve významech slov. A k tomu všemu se často přidávají emoce ohrožení, zlosti, smutku či rezignace.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že ke konfliktům přirozeně musí docházet. A pokud konflikt budeme přijímat jako něco, co je přirozenou součástí našeho života a čemu se v podstatě nelze vyhnout, můžeme v konfliktu spatřit i možnosti nových náhledů, nových nápadů, nové spolupráce a kreativity a tím i osobního růstu. Anebo vlastní uvědomění si, že takto už „to“ nechci a chci jít jiným, pro mě lepším směrem.

Konflikt tedy vzniká, když někdo nebo něco ohrozí to, na čem mi záleží, co je pro mě důležité, zásadní. Pokud je takový zásah intenzivnější nebo dlouhodobější, vznikají neshody – spor – konflikt. Je vhodné neodkládat řešení takového konfliktu, protože jakmile se konflikt dostane na pomyslný vrchol, jsou zpravidla emoce a postoje stran tak vyhrocené, že je jakákoli dohoda v podstatě vyloučená. V takovém případě je vhodné s mediací určitou dobu vyčkat, než se k mediaci přistoupí.

Mediace jako proces řešení mezilidských vztahů je vhodná pro všechny konflikty a problémy, zejména pak v oblasti partnerského a rodinného života, rozvodů, svěření dětí do péče a rozdělení společného jmění manželů, mezigeneračních konfliktů, dále ohledně výchovy dětí, rodinných financí, rodinného podnikání, trávení volného času, dědictví apod.

Rovněž v oblasti pracovních vztahů na pracovišti mezi spolupracovníky navzájem, při rozdělování úkolů a hodnocení pracovníků, při konfliktech ohledně organizace práce a mezi nadřízeným a podřízeným, poskytuje mediace platformu pro efektivní komunikaci a řešení směrem ke spokojenosti a spolupráci.

Důležitou oblastí je také obchodní mediace, která řeší konflikty vzniklé při podnikání, a která se přirozeně rozvinula vedle soudního a arbitrážního řízení, jako rychlejší a efektivnější forma procesu vyřešení protichůdných zájmů se zachováním další možnosti spolupráce mezi zúčastněnými stranami.

Předmětem mediací mohou být i občanskoprávní spory, např. konflikty sousedské neshody kvůli hluku, parkování, údržbě majetku, i konflikty při jednání s institucemi jako jsou obecní úřady, školy, zdravotnická zařízení apod.

Časté jsou i mediace dědické, tedy v rámci probíhajícího dědického řízení. Pozůstalí, zpravidla rodinní příslušníci a blízké osoby, tak mají možnost se důstojně dohodnout ohledně dědictví tak, aby toto nenarušilo jejich rodinné vazby za současné spokojenosti všech pozůstalých.

Jednoznačně rychlost, důvěrnost, neformálnost, cena a především to, že se strany sporu podílí na výsledném řešení – dohodě. Strany sporu vytváří obsah mediační dohody, stanovují pravidla, vzájemná práva a povinnosti, vše tak, aby to vyhovovalo oběma stranám.

Mediátor je osoba, která nemá žádný vztah k žádné straně sporu ani k předmětu sporu, je tedy nezávislá a nestranná. Úkolem mediátora v mediaci je podporovat strany při komunikaci a sdělování informací, při hledání nových úhlů pohledu a nových možností, usnadňuje orientaci ve sporu a vede strany k mediační dohodě. Mediátor zajišťuje, aby v mediaci obě strany sporu měly stejný dostatečný prostor. Mediátor je vázán mlčenlivostí o všech informacích, které se v rámci mediace dozvěděl.

Základním předpokladem mediace je to, že zúčastněné strany dobrovolně vstoupí do jednání a dobrovolně se účastní procesu mediace za účelem nalezení dohody ohledně budoucí spolupráce založené na uspokojení jejich potřeb, zájmů a cílů. Také to znamená, že strana sporu může kdykoli mediaci ukončit, pokud jí mediace nic nepřináší a rozhodne se spor řešit jiným způsobem.

Soud může mediaci nařídit, pokud dle jeho uvážení vidí prostor pro dohodu stran. V takovém případě jsou strany sporu povinny se k mediátorovi dostavit na tzv. první setkání s mediátorem, na které mediátor stranám vysvětlí výhody mediace a její průběh. 

Smlouva o mediaci je dohoda stran sporu, že svůj spor budou řešit mediací. Uzavřením smlouvy o mediaci se mediace zahajuje, uzavírá se tedy na začátku první mediace. Smlouva musí obsahovat označení stran konfliktu a mediátora, určení konfliktu, který bude předmětem mediace, výši odměny mediátora za provedenou mediaci nebo způsob jejího určení a dobu, po kterou má mediace probíhat.

Mediační dohoda je dohoda uzavřená v rámci mediace všemi stranami konfliktu. Její obsah spolutvoří strany sporu za podpory mediátora a stanovuje pravidla, vzájemná práva a povinnosti, vše tak, aby to vyhovovalo oběma stranám. Ne vždy končí mediace dohodou. Někdy stranám stačí mediační jednání k vyjasnění si postojů a další postup si již strany řeší bez mediátora. A přestože se někdy nepodaří dojít k dohodě, může mediace poskytnout stranám důležité informace, jiný úhel pohledu, nové možnosti.